01.01. 2013 • 
3037x
Zákony se neustále novelizují, proto se v nich laik nemá šanci vyznat. Popravdě řečeno, většině lidí jsou zákony ukradené, pokud se jich přímo netýkají. V lednu 2014 ovšem dojde k největší změně v soukromém právu za několik desetiletí. V tomto článku vám představíme oblast, která se dotýká každého svéprávného člověka – smluvní právo. Smlouvy uzavírají lidé téměř každý den. Zdá se vám to divné? Nemusí. Člověk totiž uzavře např. kupní smlouvu, i když si jde koupit jen rohlíky ke snídani.
Obecně o nové úpravě smluvního práva
Za prvé je třeba říct, že Obchodní zákoník, který dosud stál samostatně, byl včleněn do Občanského zákoníku. Díky tomu je odstraněna duplicita vztahů, jinak řečeno smazávají se rozdíly mezi odlišnou úpravou stejné problematiky.
Na rozdíl od stávající úpravy budou platit i smlouvy, ve kterých se objeví malé chybičky. Nesmí ovšem zásadním způsobem ohrožovat práva stran.
Nový občanský zákoník zavádí jednotnou úpravu smluv, což přináší do dosavadní praxe uspořádanost a dává sbohem dřívějšímu chaosu.
Větší volnost ve smluvním právu
Smlouvu si bude každý moct uzavřít téměř na míru. Nová úprava zavádí větší volnost do smluvního práva, a obě smluvní strany si proto mohou svoje vztahy upravit podle svého. Stará úprava stanovovala tzv. absolutní důvody neplatnosti. To znamená, že pokud takový důvod nastal, byla smlouva neplatná od počátku. Smlouvy tak zanikaly i z důvodu malých formálních chyb. Nová úprava oproti tomu dává přednost tzv. relativní neplatnosti, kdy pouhá chybička nemá za následek neplatnost smlouvy. Za neplatnou se prohlásí pouze ta část smlouvy, ve které se chyba vyskytla. Absolutní neplatnost se použije nově pouze v případech, kdy ustanovení ve smlouvě odporuje dobrým mravům, narušuje veřejný pořádek, nebo je protizákonné.
Pár příkladů z praxe, aneb stará versus nová úprava
Smlouva o pronájmu
Stará úprava: Důvodem pro neplatnost celé smlouvy se podle staré úpravy mohlo stát nepřesné určení pozemku při jeho pronajímání, nebo nepřipojení plánku.
Nová úprava: Tuto situaci lze vyřešit dodatečně, přičemž postačí pouhá domluva mezi smluvními stranami. Nepřesnost či nepřipojení plánku nejsou důvodem k neplatnosti smlouvy.
Smlouva o dílo
Nyní se podívejme na situaci, kdy mezi sebou strany uzavřou smlouvu o dílo. Může se jednat o výrobu, opravu či úpravu věci (např. výroba nové skříně, oprava ledničky nebo tuning automobilu).
Stará úprava: Stará úprava stanovovala ve smluvním vztahu mezi spotřebitelem a zhotovitelem základní lhůty. Ty byly dále ještě podle situace upravené speciálními předpisy.
Nová úprava: Záruční doba už nebude součástí smlouvy o dílo, ale strany si ji budou muset sjednat zvlášť. Ze staré úpravy si nový občanský zákoník nechal jen právo spotřebitele na informace o skrytých vadách předmětu.
Prodej ukradených předmětů
V bazarech či zastavárnách můžete nakoupit velice výhodně předměty z druhé ruky. Úskalím nákupu od bazarových prodejců ovšem bývá riziko nákupu kradených předmětů.
Stará úprava: Stará úprava chránila kupujícího, který si věc zakoupil, aniž by věděl, že je kradená.
Nová úprava: Nově bude člověk, kterému byla věc odcizena, v mnohem výhodnějším postavení. Pokud je předmět jeho vlastnictví prodán dál, a on své vlastnictví a následné odcizení či ztrátu dokáže do tří let od krádeže/ztráty, musí mu kupec věc neprodleně vrátit, i když neměl tušení o tom, že si kupuje kradený předmět.
Smlouva, jejíž obsah ovlivňuje jedna ze stran
Občanský zákoník nově zakotvuje pravidla smluv, jejichž obsah určuje silnější strana, přičemž druhá, slabší strana, nemá šanci tento obsah nijak měnit. Typicky se jedná o smlouvy uzavírané s bankami, pojišťovnami,…
Stará úprava: Zcela běžnou praxí byly důležité informace psané miniaturním až nečitelným písmem. Kdyby protější strana věděla, jaké informace daná poznámka obsahuje, smlouvu by v mnoha případech vůbec nepodepsala. Zákon proti tomu ale nijak nebojoval.
Nová úprava: Nová úprava se rozhodla proti této praxi bojovat. Doložky, které se dají přečíst jen s obtížemi, nebo dokonce vůbec, či jsou nesrozumitelné, budou ze zákona neplatné. To samé platí i pro doložky, jejichž zřejmým účelem je poškození druhé strany a podmínky v ní stanovené jsou pro slabší stranu nevýhodné.
